Souhrn

Co je to půda, jak rychle se tvoří a jak rychle se ničí, jaké jsou její součásti, jaké půdy máme v České republice, jakou cenu má půda, proč je půda úrodná, jaký vztah má půda k ostatním složkám životního prostředí? To všechno jsou témata, kterým je kniha věnována. A nejenom těm, zajímá nás také, jak se vyvíjela věda o půdě, jak je půda chráněna zákony a směrnicemi, jak je na tom česká věda o půdě a jak jsme se zařadili mezi země Evropské unie. Jsou to témata různorodá, zařazená jak do věd přírodních, tak technických i sociálních. Proto je kniha o půdách České republiky kolektivním dílem, výtvorem řady odborníků různého zaměření. Autoři společně probírali řadu problémů a řešili jak otázky definice půdy, tak jejich klasifikaci a všechny možné další otázky, jejichž společným jmenovatelem je - PŮDA.

Není snadné napsat knížku o půdách tak, aby zaujala odborníky, správní orgány i širší zasvěcenou i méně zasvěcenou veřejnost. Studium různých kapitol rozhodně vyžaduje odlišné nároky na odbornost čtenářů. Věříme však, že si mezi desítkami kapitol najdou tu, která je zaujme. Doufáme, že konkrétní údaje budou vyhledávat i správní orgány.

Knížka tohoto druhu vyžaduje množství tabulek, schémat, grafů a nejrůznějších ilustrací. Více než 200 ilustrací přiblíží čtenářům charakter českých půd, schémata a grafy vyjadřují vývoj půdního fondu, ceny půd a ostatních důležitých ukazatelů.Velmi důležité jsou mapové přílohy.

Definice půdy

Několik generací pedologů různých zemí se snažilo definovat půdu. To, jak se definice vyvíjely v historii pedologie, je v příslušné kapitole popsáno a nejdůležitější definice, které přežily, jsou citovány. Bohužel ani jedna definice nevyhovovala všem, projevilo se právě to meziooborové projetí půdy "napříč spektrem", ne politickým, ale odborným. Nebylo jednoduché navrhnout definici novou, která by vyhovovala zásadám objektivního a deskriptivního přístupu. Po dlouhé diskusi mezi autory této knížky vykrystalizoval nakonec tento návrh:

Půda je nejsvrchnější částí zemské kůry, tvořená směsí minerálních součástí, odumřelé organické hmoty a živých organismů. Je vertikálně členěná, propojená s svým podložím a vzniká ze zvětralin nebo nezpevněných minerálních a organických sedimentů.

Tuto definici knížka vysvětluje, komentuje a obhajuje. Upozorňuje na problémy fosilních půd, přeplavených půd, na to, že v půdě je vzduch i voda, na otázku půdních horizontů, sepjetí s podložím. Důležité je, že půdy se netvoří jen ze zvětralin, ale i z nezpevněných sedimentů, jak minerálního,tak organogenního charakteru.

Půda jako přírodní útvar

Půda je bezpochyby nenahraditelným "výrobním prostředkem" v zemědělství a lesnictví, nositelem života a regulátorem pochodů v různých sférách životního prostředí. Půda je zdrojem informací o vývoji přírody v současnosti i minulosti. Tyto úvahy jsou v úvodní kapitole knížky rozebrány. Jsou též definovány recentní půdy, reliktní půdy a fosilní půdy.

Klasifikace půd

Přírodní vědy mají své klasifikace a systematiky, což platí i pro pedologii. Geologové, pro které je půda částí zvětralinového pláště Země, často i součástí horninového prostředí, klasifikovali půdy podle matečných hornin a jejich vlastností. Botanici a lesní inženýři v klasifikaci zdůrazňovali vlastnosti spjaté s okyselením půd, poskytováním živin a vody pro rostlinstvo. Klasifikace půd má bohatou historii, která je v knížce zachycena.

Klasifikační systémy souvisejí i s bohatou historií československé a české pedologie. Jsou zdůrazněna jména zakladatelů a pokračovatelů, od Josefa Kopeckého přes Václava Nováka, Ladislava Smolíka, až po dílo žijícího klasika české pedologické systematiky - Jana Němečka.

Světová pedologie má několik škol, což se projevuje i v klasifikaci půd. Důležitým pokusem o sjednocení byla systematika pod gescí FAO, jež navrhla legendu pro půdní mapu světa a v návaznosti vytvořila klasifikační půdní systém WRBS (World Referential Basis of Soil). Tento systém byl schválen mezinárodním týmem pedologů. V České republice platí Taxonomický klasifikační systém půd ČR, který se přibližuje principům WRBS. Jeho principy jsou v knížce podrobně popsány. Zároveň jsou připojeny tabulky, vysvětlující důležité pedologické pojmy a procesy.

Geografie půd Česka

V mapě půd jsou zobrazeny nejvyšší jednotky - půdní regiony. Ty jsou uspořádány do tří nadregionů:

a) fluviálních akumulačních oblastí;
b) plošin, tabulí a plochých pahorkatin s kvartérními a částečně předkvartérními sedimenty;
c) výrazných pahorkatin, vysočin a hornatin.

Velmi podrobně jsou v této kapitole popsány principy půdního mapování a jeho historie v republice. Při mapování půdních jednotek změn v půdním fondu ČR jsou významným pomocníkem geografické informační systémy. Je zdůrazněno, že ve státech s vyspělým ekonomickým a právním myšlením jsou výsledky pedologických výzkumů a průzkumů jedním ze základních podkladů pro jakoukoli lidskou činnost v krajině a pro posouzení možností využití krajiny.

Význam půdy pro lidskou společnost a životní prostředí

Tato kapitola je v knize jednou z nejrozsáhlejších. Z historického hlediska zdůrazňuje, jak se praktický zájem člověka o půdu datoval již od počátku neolitické revoluce. Pro evropský vývoj civilizace měla rozhodující význam oblast Předního východu. U prvních zemědělských osídlení vidíme, že místa jejich vzniku se kryjí právě s agronomicky nejhodnotnějšími - nejúrodnějšími - půdami. Čím extenzivnější byl zemědělský hospodářský systém, tím byla závislost společnosti na půdě těsnější.

Vývoj pedologie jako vědní disciplíny

Vznik pedologie klademe až do první poloviny 19. století, kdy byla součástí geologie, geografie, agrochemie a agronomie. Od vědy popisné se postupně vyvíjely základy tzv. genetické pedologie. Česká škola se zpočátku vyvíjela pod vlivem školy německé, v polovině 19. století byla pedologie ovlivněna rozmachem chemie. Důležitou událostí byl vznik Zemědělské rady pro království České v roce 1873. Nejvýznamnější pedologickou osobností konce 19. století a první třetiny 20. století byl Josef Kopecký (1865-1935), kterého pokládáme za zakladatele moderní české vědecké pedologie. V této kapitole je pak zdůrazněn význam jeho následníků až do dnešní doby. Důležitý je i vývoj vztahů pedologie k jiným vědním oborům, který je v knížce podrobně popsán, podobně jako rozdělení pedologie a její hlavní směry.

Funkce půdy

U všech moderních pedologických škol se zdůrazňuje posuzování funkce půdy v krajinném ekosystému. Půda je prostorovou základnou pro nejrůznější socioekonomické aktivity člověka. Má zásadní vliv na vodní režim krajiny, umožňuje přichycení či zakotvení rostlin, je zásobárnou vod, minerálních látek. Půda je prostředím, v němž se odehrává významná součást látkového koloběhu v přírodě, látkových a energetických proměn. V půdě se rozkládají organické látky, půda je prostředím, které odolává okyselování i alkalizaci. Půda je vlastnictvím a tím i zbožím. Půda je archivem přírodního i civilizačního vývoje. Je našim kulturním dědictvím, které jsme převzali od předchozích generací. Ochrana půdy je jedním z hlavních úkolů ochrany přírody. I v nových koncepcích zemědělské politiky států Evropské unie se na ni klade značný důraz. Všechna tato konstatování jsou v kapitole podrobně zdůvodněna.

Půdotvorné procesy

Půdotvorné faktory jsou hlavní příčinou toho, že známe pestrou škálu různých půd. V celé historii vědecké pedologie se posuzovaly a zdůrazňovaly faktory vedoucí ke vzniku půd. Ty nejdůležitější jsou v knížce podrobně popsány, a to od vlivu klimatu, přes vliv matečných hornin a půdotvorných substrátů, až po reliéf a působení živých organismů. Naším zájmem je samozřejmě posoudit i vliv člověka na půdní pokryv. Pedologové dobře vědí, že všechny tyto půdotvorné faktory spolu souvisejí a mají vliv při formování půd. Nepřítomnost i jediného může zamezit vznik půd a v různých fázích pedogeneze přebírají od sebe tito činitelé základní roli.

Pedologické průzkumy

Takové průzkumy jsou základním faktorem pro lidskou činnost v krajině. Rozpoznání vlastností půd a případně i jejich mapové znázornění pomáhá posoudit potenciální možnosti využití krajiny. Vlastní pedologické průzkumy lze rozdělit na přípravné práce, rekognoskaci zájmového území, sondážní práce v terénu, terénní měření, odběr vzorků, pedologické mapování, laboratorní práce a zpracování výsledků.

Pedologie a archeologie

Pedologie a archeologie mají k sobě velmi blízko. Půdotvorné procesy značně ovlivňují charakter archeologického naleziště, pedogeneze určuje, jaké artefakty, ekofakty a naturfakty se zachovají a v jakém stavu. Eroze půd a akumulace sedimentů porušují nebo ničí archeologická naleziště. V knížce se zdůrazňuje, do jaké míry jsou holocenní půdy ovlivněny člověkem. Je též uvedena řada příkladů z Česka i Evropy. Pedologie a archeologie se setkávají při rekonstrukci paleoprostředí a datování přírodních procesů.

Barva půdy

Barva půdy je bezesporu jedním z jejích nejvýraznějších znaků. V krajině je velmi výrazná, zvláště v podzimním a předjarním období, kdy je její velká část zorána. Barva půdy byla vždy důležitá pro třídění a pojmenování půd. Víme, že dříve byly dávány výrazně zbarveným půdám různé místní názvy a že půdy jsou dodnes začleňovány do taxonomických kategorií právě podle jejich barvy. Postupem času se pojmenovávaly barvy půdy objektivně, podle standardů, takže při popisu je bylo a je možné srovnávat. V knížce jsou popsány faktory, ovlivňující barvu půd, od vlivu substrátu, přes množství humusu, sloučeniny železa, přítomnost jiných minerálních složek, zrnitost a vlhkost.

Minerální součásti půd

Již podle definice půdy víme, že minerální součásti jsou jedním ze stavebních dílů půd. Obvykle převládají nad součástmi ostatními. Rozeznáváme minerální součásti primární a sekundární. Primární jsou takové, které půda zdědila z matečných hornin, sekundární se vytvořily přeměnou primárních jak v půdním substrátu, tak v půdě samotné nebo se zcela nově srážely z roztoků.

K primárním součástem patří úlomky hornin, křemen živce a různé křemičitany. I část jílových minerálů patří k primárním. Ze sekundárních součástí jsou nejdůležitější oxid křemičitý, oxidy a hydroxidy železa a hliníku, jílové minerály, karbonáty a sulfáty. Zajímavé jsou možnosti migrace a srážení karbonátu a modely tvorby pedogenního kalcitu. Častěji, než bychom očekávali, se v půdách vyskytuje druhotný oxid křemičitý (v podobě opálu či křemene) a pedogenní sádrovec.

Biologie půd

Půda obsahuje mnoho organických látek, důležité živiny a vodu, takže jsou v ní dobré podmínky pro existenci mikroorganismů. Odborníci sčítali počet různých mikroorganismů v půdě, protože je potřeba využít mikrobiologických ukazatelů pro posuzování jejího zdraví a produktivity. V obecnějších kapitolách je popisován mechanismus rozkladu látek půdními organismy a význam života v půdě pro životní prostředí, pro koloběh živin a půdní úrodnost. Následuje systematický přehled půdních organismů od bakterií, přes nižší houby, prvoky, hlístice, až ke členovcům, červům a obratlovcům. Pozornost je věnována i půdnímu životu, který pozorujeme pouhým okem, ptákům a obratlovcům. Půdní mikroorganismy lze pokládat za dobré indikátory zdraví půdy. Bakterie mají význam pro biologickou sanaci půdy, i když se uvažovalo i o využití hub.

Zemědělské půdy

Podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu patří do zemědělského půdního fondu oblasti hospodaření, tj.orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady a trvalý travní porost (louky a pastviny) a též půda dočasně neobdělávaná.

Obsáhlá část o zemědělských půdách začíná sledováním využívání půdy k zemědělským účelům ve světě a v české krajině. První přesné údaje o využití půd máme u nás díky mapování katastrálních území v první polovině 19. století. V rámci této kapitoly jsou popisovány zdroje poznatků a metody zpracování dat, hodnocení dlouhodobého vývoje využití ploch. Jsou to velmi zajímavé přehledné údaje, tabulkově zpracované.

Zcela zásadní jsou poznatky o ohroženosti zemědělských půd vodní a větrnou erozí. Na přiložené tabulce jsou číslo, značící plochy zemědělské půdy, potenciálně ohrožené vodní i větrnou erozí (v bývalých okresech).

Lesní půdy

Na rozdíl od zemědělských půd jsou lesní půdy trvale ovlivňovány rostlinným společenstvem a nejsou pravidelně obdělávány. Rozloha lesních půd v České republice je podle inventarizace z roku 2004 2 751 586 ha a kupodivu se zvětšuje. V kapitole je zmíněn vývoj držeb lesních pozemků na pozadí pozemkových reforem. Následuje podrobný popis vlastností lesních půd, nejprve fyzikálních, pak chemických. Nechybí ani informace o mikrobiologii lesních půd, o jejich úrodnosti a klasifikaci. Důležité jsou údaje o hodnocení půdní úrodnosti na podkladě fyzikálních a chemických vlastností. Obsáhlá tabulka shrnuje půdní typy v hospodářských souborech a v lesnické typologii. Územní jednotkou průzkumu lesních půd je "přírodní lesní oblast", průzkum se provádí v rámci typologické klasifikace, mezinárodního programu i zjišťování chemických vlastností lesních pozemků při přípravě návrhů na ozdravná opatření.

Půdy ostatní, zejména brownfields

Termínem brownfields označujeme nevyužité a degradované plochy, na nichž již nejsou původní výrobní, dopravní nebo jiné veřejné aktivity, případně jsou silně potlačeny. Důležité je jejich nové využití, odpovídající jejich lokalizaci v urbanizovaných oblastech. V češtině nemáme analogii anglického označení, tolerujeme anglický termín. Problém nevyužitých ploch se v Česku, podobně jako v jiných zemích střední Evropy, objevil se zpožděním a teprve po stabilizaci situace v privatizacích a otázkách vlastnictví, po reformách územní správy i legislativních úpravách po vstupu do Evropské unie, se můžeme komplexně zabývat problémem nevyužitých opuštěných průmyslových ploch. Zcela zásadní je zapojení do legislativy Evropské unie a využití definovaných ekonomických nástrojů.

Půdní vlastnosti a indikátory

Jedna z nejdůležitějších kapitol shrnuje základní vlastnosti půd charakterizující stav půdy. Na tabulce jsou shrnuty vztahy mezi půdními vlastnostmi a procesy, které je ovlivňují, od množství organické hmoty, mocnosti humusového horizontu, zavlažování, salinizaci a evapotranspiraci, přes pH, kationtovou výměnnou kapacitu, až po objemovou a měrnou hmotnost, přítomnost rizikových prvků a průmyslových hnojiv. K přehledu toho, jak může plnit půda své základní funkce, jsou přiřazeny základní indikátory, tj. chemické vlastnosti, fyzikální vlastnosti a vlastnosti biologické. Pozornost je věnována i hodnocení obsahu humusu, půdní reakce, sorpčních vlastností a oxidačně-redukčnímu potenciálu půdy. Hlavními živinami jsou z agrochemického hlediska dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, síra, železo, z mikroelementů pak bór, mangan, měď, molybden, zinek i další.

Zdravotní rizika kontaminace půdy městských aglomerací

Půda má zásadní hygienický význam pro člověka, což se projevuje ve vztahu ke všem sférám životního prostředí. Kontaminovaná půda ve městech se stává zdrojem expozice obyvatelstva škodlivým látkám. V knížce jsou analyzovány zdroje kontaminace půdy, kromě současných zdrojů mají zásadní význam i zdroje minulé, značný význam hraje doprava. Kolem hustě obydlených oblastí se toxické kovy a různé organické sloučeniny stávají nadměrným zdrojem zátěže a zdravotních rizik.

Půdy městských aglomerací jsou monitorovány z hlediska vztahu k lidským činnostem. Systematické sledování probíhá od let 2000 až 2006, přičemž cílovým souborem je dětská populace ve věku 3 až 6 let. Ve vzorcích je sledováno množství toxických prvků (Pb, Cd, Cu, Cr, As, Be, V, Hg), polyaromatických uhlovodíků i indikátory mikrobiálního znečištění.

Půda má značnou schopnost zadržovat, deaktivovat až dokonce degradovat škodliviny a regulovat jejich průnik do ostatních složek životního prostředí. Ovšem při nadměrné kontaminaci mohou škodlivé prvky do těchto složek přecházet. Připojena je i podrobná charakteristika vybraných toxických kovů a organických látek. Stať je zaměřena hlavně na olovo, arzén, kadmium, rtuť, chróm, měď, vanad, zinek, beryllium a thalium.

Půdní úrodnost - využívání zemědělské a lesní půdy

Tato kapitola je věnována analýze vlastností půdy, které ovlivňují její úrodnost. Pro to, aby byly půdy zdrojem kvalitního výnosu, musejí poskytovat dostatek živin, vody a vzduchu, dobré podmínky pro život mikroorganismů i makroorganismů, musejí se vyrovnávat se změnami v půdním prostředí. Jsou zde hodnoceny vlivy složení a vývoje půdy, klimatických podmínek agrotechnických zásahů a způsobu využití. Vyvážené hnojení organickými i minerálními hnojivy je důležitou podmínkou k zachování půdní úrodnosti. Analyzována je spotřeba hnojiv ve vztahu k výnosům hlavních tržních plodin, jako obilovin a řepky. Na tabulkách je znázorněn vývoj spotřeby přípravků na ochranu rostlin.

Soustavně se provádí agrochemické zkoušení půd, což zahrnuje kontrolu základních půdních vlastností, jako půdní druh, půdní reakce, obsah přístupných živin, výpočet aktuální kationtové výměnné kapacity, potřebu vápnění apod. Všechny tyto informace jsou podkladem pro tvorbu státní zemědělské politiky. V Česku se agrochemické zkoušení zemědělských půd provádí již od 50. let 20. století. Vývoj sledovaných parametrů je shrnut na přehledných tabulkách.

Zemědělský a lesní půdní fond

Kapitola je uvedena přesnými údaji o výměře zemědělského fondu s údaji o orné půdě, chmelnicích, vinicích, ovocných sadech, zahradách i trvalých travních porostech (loukách a pastvinách).

Bohužel je zemědělský původní fond České republiky v poněkud nepříznivých klimatických podmínkách. Z celoevropského hlediska české zemědělství přísluší k typu podhorskému až horskému. Nadprůměrně úrodných orných půd je přibližně pouze 40 %. Více než 20 % zemědělského půdního fondu se rozkládá v nadmořských výškách nad 500 m. Během posledních 15 let se zvolna snižuje procento zorněných půd. Podrobná čísla jsou shrnuta v tabulce.

Kategorizace zemědělského území pro různé využití v zemědělské praxi se na území republiky provádí od začátku 20. let minulého století. Dnes jsou uplatňovány tři kategorie, a to zemědělské výrobní oblasti, méně příznivé oblasti a zranitelné oblasti. U zemědělských výrobních oblastí rozlišujeme výrobní oblast kukuřičnou, oblast řepařskou, bramborářskou a horskou, přičemž se tyto typy dělí na další podtypy. Podobně klasifikujeme i další zemědělské oblasti.

Základní trendy vývoje zemědělské půdy jsou shrnuty na tabulkách o vývoji podnikatelských struktur, stavu hospodářských zvířat a hektarových výnosů hlavních zemědělských plodin.

Ochrana půdy

Ochrana půdy je tak důležitá, že státy Evropské unie vypracovaly jednotnou strategii. Máme k dispozici materiál nazvaný "Směrem k tematické strategii ochrany půdy (Towards thematic strategy for soil protection)". Narušení půdy může postihnout její základní funkce, což jsou:

- produkce potravin, krmiv a další biomasy,
- ukládání látek, filtrace a přeměna látek,
- utváření přirozeného prostředí a zdroje genetických informací,
- fyzické a kulturní prostředí pro život lidské populace,
- zdroj surovin a materiálů.

Komise pro ochranu půdy definovala jednotlivá rizika, jež jsou v textu knížky hodnocena. V České republice je legislativním podkladem pro ochranu půdy zákon č. 334/1992 Sb. a další vyhlášky. Musíme přiznat, že jsou v tomto ohledu v naší legislativě rezervy. Z hlediska odborného jsou témata ochrany půdy zhruba shodná s problémy vytčenými Evropskou unií. Nejzávažnější rizika jsou podrobně hodnocena v této kapitole, částečně i v částech jiných. Jsou to:

Vodní a větrá eroze: V České republice je vodní erozí ohrožena více než polovina ploch zemědělského půdního fondu. Překvapivě silná eroze je dokonce i v úrodných zemědělských oblastech, jako na střední Moravě. Existuje řada úspěšných i méně úspěšných protierozních opatření.

Acidifikace půdy: Probíhá jak přírodními procesy, tak lidskou činností. Zvětrávání a půdotvorné procesy produkují a uvolňují oxid křemičitý. Lesní půdy jsou k procesům acidifikace obvykle náchylnější než půdy zemědělské. Působení kyselých dešťů je dostatečně známo, vymývá se půdní profil, migrují živiny a půda se obohacuje rizikovými prvky. Odplavuje se vápník neutralizující půdní kyselost. Přibývá pozemků s kyselou půdní reakcí a nízkou zásobou živin.

Dehumifikace: Znamená úbytek organických látek v půdě. Udržování a obnova organické hmoty v půdě vždy patřily k základním agrotechnickým opatřením. Proces mineralizace organické hmoty závisí na půdním typu a klimatu. Tyto vlivy mohou být překryty i antropogenními faktory.

Akumulace anorganických a organických polutantů: To je problém spjatý především s lidskou činností, i když přírodní procesy ovlivňují třeba zvětrávání půdotvorného substrátu, rozklad organické hmoty a metabolické procesy půdních mikroorganismů. Důležité je nejen množství kontaminantů, ale i jejich vazby. Nejzávažnější kontaminanty lze rozdělit na anorganické a organické, přičemž anorganické na potenciálně rizikové prvky a jejich deriváty, zatím co organické na těkavé a netěkavé alifatické a aromatické uhlovodíky a těkavé a netěkavé halogenované organické sloučeniny. Jednotlivé třídy jsou v textu knížky charakterizovány a jejich riziko hodnoceno.

Utužení půdy a destrukce půdní struktury: To je proces, jímž se zhoršují fyzikální vlastnosti půd, na což může navázat i redukce mikrobiální činnosti a výskyty půdního edafonu, samozřejmě i rostoucí půdní zamokření. Lidská činnost hraje negativní úlohu, podle některých údajů je zvýšeným utužením v republice postiženo na 45 % zemědělských půd. Těžší půdy jsou k utužení náchylnější.

Znečištění povrchové i podzemní vody, zhoršený vodní režim půd a krajiny: Jak mechanický, tak chemický vliv vody na půdu souvisí s výše uvedenými předměty ochrany před vodní erozí a kontaminací.

Devastace půdy těžbou: To je celosvětový problém a v naší republice patří z ohledu ochrany půdy uzemí postižená těžbou k nejproblematičtějším. I v tomto ohrožuje těžba půdy nejen mechanicky, nýbrž i chemicky. Méně známy jsou třeba případy kontaminace půdy arzénem a radioaktivními prvky.

Zábory půdy: Z celosvětového hlediska se tento problém dostává do popředí. Ve vyspělých zemích Evropské unie se ztrácejí tisíce hektarů půdy denně. Děsivá je podle toho představa, že v SRN nebude za 300 let existovat již žádná zemědělská půda. Na záborech se podílí dopravní infrastruktura, průmyslová výroba, růst intravilánů, především expanze satelitních měst, nákupních, zábavních, obchodních, logistických a jiných center do volné krajiny. Bohužel v naší republice ochrana půdy musí ustoupit ekonomickým zájmům.

Půdní úrodnost

Je to zcela zásadní téma, kterému je věnována značná pozornost. Schopnost půdy poskytovat rostlinám podmínky pro žádoucí růst, vývoj a dosažení kvalitního výnosu je splněna, pokud půda obsahuje dostatek živin, vody a vzduchu. Půdní úrodnost je podmíněna složením a vývojem půdy, klimatem, agrotechnickými zásahy (tj. zpracováním půdy, hnojením) a technickými pracemi (odvodňovacími melioračními zásahy a závlahami). V knize se dokazuje, že na poklesu nebo zvýšení úrodnosti závisí ekonomická efektivita zemědělských podniků.

Je známo, že zhruba 60 % půdního fondu je nu nás na půdách méně až málo úrodných. Jak zachovat půdní úrodnost? Z legislativního hlediska je zásadní úloha Zákona č. 156/1998 Sb. Z roku 1998 o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd. Jsou v něm dva klíčové paragrafy, a to o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a o zjišťování půdních vlastností lesních pozemků.

Údaje o používání hnojiv v České republice prozradí, že se roční spotřeba nehumifikovaných organických látek pohybuje v rozmezí 4 až 4,5 t na hektar. Jsou to zčásti posklizňové zbytky, zčásti organická hnojiva. V příslušné kapitole jsou i další údaje o vývoji používání průmyslových hnojiv.

Důležitým faktorem, ovlivňujícím půdní úrodnost, je zhutňování půdy, kdy dochází k destrukci půdní struktury. Hrozbou je i acidifikace, a to jak přirozená, tak antropogenní. Hodnoceny jsou i další faktory, a to dehumifikace (úbytek organické hmoty v půdě), znečištění povrchové i podzemní vody, ovlivňování půdy těžbou nerostných surovin, zábory půdy a zhoršování vodního režimu v krajině.

Půda jako ochránce stability ekosystémů

Stabilita půd je ovlivněna několika hlavními faktory. Z těch abiotických jde o faktor fytogeografický a genetický. Z abiotických faktorů jde o faktory geomorfologické, klimatické a pedologické.

Velké rozdíly jsou v oblastech člověkem málo a značně ovlivněných.

Budoucnost ochrany půdy

Česká republika se co do stupně znečištění půdy řadí v Evropě ke státům s vyspělým průmyslem, kde je hlavním zdrojem znečištění prostředí a půdy lidská činnost. V tomto ohledu je důležité monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí. Takovému studiu jsou podrobeny městské půdy, jehož cílem je posoudit stupeň zdravotního rizika, vyplývajícího z expozice toxickým látkám a mikrobiologickým faktorům. V této knize se uvádí, že dnes neexistuje komplexní přístup evropského společenství k problematice ochrany půdy. Současná ochrana půdy je spíše důsledkem zasahování do jiných plánů než výsledkem jasného úmyslu vypořádat se s problémy čistě půdními. V budoucnu je rozhodně potřeba zajistit ochranu půdní biodiverzity a organické hmoty, které jsou nejdůležitější pro půdní funkce. V této souvislosti je významnou legislativní směrnicí Rozhodnutí Rady EU č. 2003/33EC, které stanovuje kritéria a postupy pro akceptování odpadů na skládkách, v němž je řada odkazů, týkajících se geologického prostředí, včetně půdy.

Půda a ekonomika

Po roce 1989 došlo k v Československu k zásadnímu obratu v přístupu k půdě.

V této kapitole jsou vysvětleny právní předpisy, které změnily vztahy k půdě, a to, jak bylo obnoveno vlastnictví k půdě. Zákon o půdě je třetím z tzv. restitučních zákonů a týká se výhradně zemědělského a lesního majetku, který byl v určitém období převeden do majetku státu.

Ve všech zemích s tržním hospodářstvím se půda stává zbožím a proto musí mít svou cenu vyjádřenou v penězích. V této kapitole jsou uvedeny předpisy, jimiž se řídí oceňování půdy. Jsou popsány metodické přístupy ke stanovení úřední ceny zemědělské půdy, podle nich jsou připojeny tržní ceny zemědělských pozemků a průměrné tržní ceny zemědělské půdy. Ceny v republice jsou srovnávány s tržními cenami zemědělské půdy v některých zemích Evropské unie. Hodnotí se rozvoj trhu se zemědělskou půdou v ČR a jsou k dispozici přesné údaje o jejím prodeji a koupi. Důležité je, že na trh se zemědělskou půdou nevstupují pouze zemědělci, ale i ostatní uchazeči, kteří ji nakupují pro jiné než zemědělské využití. Označení zemědělská půda není ještě předpokladem pro její zemědělské využití.

Půda a společnost

V této kratší kapitole se autor zabývá informováním veřejnosti, osvětou, poradenstvím a výchovou ve vztahu k půdě. Pozornost je věnována i motivaci pro vzdělávání. Je pozoruhodné, jak velká byla motivace pro vzdělávání u sedláků, neboť vztah k půdě, k rodovému majetku, na kterém hospodařil desítky generací, byl velmi silný. V období totality byla motivace pro studium na zemědělských a lesnických školách velmi různorodá, rozhodně však odlišná od motivace sedláků. Situace se změnila po roce 1989. Jednak odešla ze zemědělství polovina pracovníků, jednak roste zájem o zemědělské vysoké školy. Růst počtu studentů zaznamenávají hlavně obory zahradnictví, zahradní architektury, ekonomika služeb a zemědělského sektoru. Novou motivací je i potřeba vysokoškolského studia pro výkon funkcí ve státní a veřejné správě.

Mezinárodní spolupráce v ochraně půdy

Mezinárodní akce jsou nezbytné pro ochranu půdy jako neobnovitelného zdroje. Uvědomilo si to dobře mezinárodní společenství, což potvrdila např. úmluva o boje proti dezertifikaci. V roce 2001 bylo nebezpečí ztráty půdy a snižování úrodnosti označeno jako hlavní hrozba rozvoje zemědělství.

Za první politicky zaměřený krok na ochranu půdy v Evropě je možno označit Evropskou půdní chartu, kterou vydala Rada Evropy v roce 1972. V rámci 6., Akčního programu o životním prostředí se Evropská unie jasně přihlásila k aktivním akcím na ochranu půdy.

V České republice se půdou a její ochranou zabývá Česká pedologická společnost, která byla založena v roce 1994 v Brně. Společnost navazuje na činnost pedologické sekce Společnosti pro vědy zemědělské, lesnické a potravinářské při Československé akademii věd.

Z mezinárodních organizací je na prvním místě ISO, což je celosvětová federace národních standardizačních orgánů. Jejím nejdůležitějším úkolem je usnadnit výměnu zboží. Standardizací půdní kvality se zabývá ISO Technický výbor (TC) a podvýbory. Zabývá se klasifikací půd, hodnocením její kvality, odběrem vzorků, definicí termínů, analýzou a informatikou. ISO/TC 190 se dělí na 6 podvýborů, z nichž se každý zabývá skupinou témat.

Další mezinárodní organizací je Institute for Environment and Sustainability (IES). Jejím posláním je poskytování vědecké a technické podpory pro postoje Evropské unie v ochraně životního prostředí.

European Soil Bureau (ESB) - Evropský půdní úřad - podporuje evropskou konkurenceschopnost a rozšíření mezinárodní spolupráce. Poskytuje informace o evropských půdách politikům a mnohým dalším uživatelům.

European Environmental Agency (EEA) -Evropská agentura pro životní prostředí - poskytuje aktuální informace o životním prostředí. Mezi základní témata patří i půda. Definují se hlavní problémy půd v Evropě, např. ztráta ornice vlivem eroze a stavební činnosti, kontaminace a adicifikace.

Legislativa týkající se ochrany půdy

Kapitola nabízí přehled legislativních předpisů, týkajících se ochrany půdy v České republice. Česká republika je jedna z mála zemí Evropské unie, která má právní úpravy ochrany půdy. Některé jsou však dnes již zastaralé a nemotivují vlastníky a investory k šetrnému nakládání s půdou. Nejdůležitějším legislativním prostředkem ochrany půdy je dnes zákon č. 231/1999 Sb. s pozdějšími změnami. Tento zákon reguluje odnímání půdy pro nezemědělské účely. Podmínky takového odnímání jsou v kapitole podrobně popsány. Ochranou pozemků, určených k plnění funkcí lesa, se zabývá zákon č. 289/1995 Sb.

Odborem ochrany lesa a půdy Ministerstva životního prostředí byla v letech 1991-1992 zpracována metodika programu s názvem "Bazální monitoring půd České republiky". Struktura tohoto programu je znázorněna schématem.

Seznam zákonů, týkajících se kontaminace půd je též přiložen a jejich obsah vysvětlen. Právě tak jsou objasněny legislativní principy vstupů látek do půdy, aplikace hnojiv, kalů a sedimentů. Problémy remediace půdy jsou zakotveny v ČSN 46 5328 "Všeobecné požadavky na rekultivaci pozemků".

Mezi hlavní ekonomické nástroje ochrany půdy patří odvody a pokuty. Příslušné zákony jsou citovány a vysvětleny.

Státní správa, respektive působnost ochrany půdy, byla rozdělena mezi orgány územní samosprávy, speciální správní úřady a ústřední správní úřady.

Z hlediska ochrany půdy na úrovni Evropské unie nebyla dlouho věnována půdě náležitá pozornost. Důvody jsou různé, např. heterogenita půdy, malá informovanost o nesmírném významu půd i to, že poškozování půd je dlouhodobým procesem. Předpisy Evropské unie jsou zahrnuty v mnoha politikách, hlavně politice životního prostředí, zemědělství, regionální politiky, dopravy a výzkumu. Určité předpisy se zmiňují o trvale udržitelném využívání krajiny a půdy, patří mezi ně i nařízení Rady č. 1257/1999 o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského garančního fondu.

V kapitole o průmyslové politice a domácím obchodě jsou zmínky o několika předpisech, které se okrajově týkají ochrany půdy, právě tak jako v kapitole o regionální politice a koordinaci strukturálních nástrojů.

Zcela jednoznačně však v počtu předpisů, týkajících se ochrany půdy ať již přímo nebo nepřímo, či okrajově, vede politika ochrany životního prostředí, spotřebitele a zdraví. Ve směrnicích se řeší hodnocení vlivů na životní prostředí u projektů s ohledem na životní prostředí. Upozorňuje se na směrnici 2003/4EC o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí.

Vzhledem k úzkému vztahu povrchových i podzemních vod k ochraně půdy je v tomto ohledu nejdůležitější směrnicí 1991/676EEC, ve které se píše o znečištění nitráty ze zemědělských zdrojů. V akčních programech jsou zahrnuty kroky, opatření a pravidla o vymezení období zákazu aplikace určitých hnojiv na pozemky.

Z dalších směrnic jsou uvedeny ty, které se týkají monitoringu atmosférického znečištění, chemikálií, biotechnologií, ochrany divoké fauny a flóry i odpadového hospodářství. Zmíníme se ještě o rozhodnutí Rady 2003/80/JHA o ochraně životního prostředí pomocí trestního práva.

Jako doplněk této kapitoly jsou stručně popsány legislativní předpisy ochrany půdy ve vybraných zemích Evropské unie, a to na Slovensku, ve Spolkové republice Německo, ve Velké Británii a Francii.

Vliv státní politiky životního prostředí na půdu a krajinu

V této stručné kapitole jsou shrnuty některé zásady státní politiky, týkající se půdy a okruhu problémů s ní spojených.

Komentáře a přílohy

Součástí knihy jsou komentáře k různým otázkám, které doplňují texty kapitol a přibližují řadu dalších zajímavých problémů. Jsou to svým způsobem upoutávky na atraktivní témata, která, byť by se to třeba nezdálo, s půdou souvisejí.

Čistě o půdě jsou ovšem komentáře k charakteristice půd v jednotlivých krajích České republiky, které jsou doplněny přehlednými mapami.

Odborné publikace jsou povinny se zabývat i definicemi, proto se v komentářích objevuje rozbor vztahů pedosféry k litosféře, geosféře a horninovému prostředí. Domníváte se snad, že půdy nemohou vznikat na dně hlubokého moře? V hlubokomořských sedimentech přece jen probíhají procesy podobné půdotvorným. Zvětrávání a půdotvorné procesy mají dokonce vztah ke zkáze legendární Atlantidy!

V komentářích nemůže chybět ani charakteristika půdy jako historického útvaru, důležitého přírodního zdroje, jedné z hlavních složek životního prostředí i krajiny.

Do komentáře o rychlosti půdních změn jsou zařazeny údaje o rychlosti tvorby půd v různých klimatických pásech i o rychlosti půdní eroze. Upoutají i podrobnosti o tom, jak se barva půd projevuje ve starším i novějším názvosloví půd. Tvorba humusu a význam organických látek v půdě si též zaslouží podrobnější komentář, právě tak jako vznik tzv. strukturních, čili tříděných půd.

Je též potřeba definovat fosilní půdy, na což autoři pamatují.

Z historického hlediska komentáře doplňují údaje o významných pedolozích, o půdě jako základu existence civilizace, o půdě v neolitické revoluci, o uctívání půdy i kukuřičných povodních. Autoři pokládají za důležité komentovat půdy ve vztahu ke stabilnímu katastru a jeho předchůdcům, o starém geologickém mapování českých zemí. Podrobnější údaje o protierozní ochraně půdy, o vysokých koncentracích některých toxických látek i o pedologii v Evropské unii najde čtenář též v komentářích.

Literatura

Seznam literatury je abecední, souborný pro všechny kapitoly dohromady. Zahrnuje použitou a citovanou literaturu až do roku 2008. Jsou v něm knihy, články v periodikách, ve sbornících, dokonce i nepublikované zprávy.

O autorech

Práce na knize se zúčastnila řada autorů, někteří zpracovali samostatně celé kapitoly, jiné kapitoly jsou dílem skupiny autorů. Abecední seznam autorů i s údaji o jejich specializaci, publikační činnosti a pracovním zařazení, je přiložen.